Květen 2015

Jaro na maringotce

7. května 2015 v 17:27 | Matla |  Odvařeno
Moje již zmíněná sestra (ta, která mě motivuje k blogování, inspiruje k vaření a spolu s manželem mi poradila recept na domácí housky) vlastní pohádkovou maringotku ve vesničce kousek od Prahy a tentokrát mě celá jejich rodina pozvala též a já tam s nimi mohla strávit krásný slunný den! Poprvé v životě jsem bez cizí pomoci (teda bez pomoci - můj synovec Toník trhal a podával) upletla věneček z pampelišek! A taky jsme chytali ryby na rákos v místní vypuštěné nádrži, sázeli jahody, zalévali a prostě si užívali přírody a klidu!
V jednu chvíli se sestra rozhodla trhat pampelišky na pampeliškový sirup a nadchla mě, ať zkusím doma naložit pampeliškové kapari. A tak jsem se dala do toho!


Pod Sněhem -Petra Soukupová

3. května 2015 v 17:41 | Matla |  Přečteno
Právě jsem dočetla tuto knížku, kterou jsem dostala od nejstarší sestry k narozeninám. Začetla jsem se do ní s tím, že jsem už od této autorky četla knížku s názvem Marta v roce vetřelce a přes mírnou depresi se mi moc líbil její originální styl psaní. Navíc tato současná česká autorka patří k nejoblíbenějším spisovatelům mé sestry, to by bylo, aby se mi to nelíbilo!:)
Příběh popisuje jeden den jedné rodiny, sestávající se ze tří sester a dvou rodičů. Sestry, které jsou již dospělé a žijí své vlastní životy, cestují za rodiči na vesnici kvůli rodinné oslavě a narážejí na svoje různé povahy a jiné pohledy na svět. Spisovatelka úžasně popisuje nálady a názory každé z nich, takže se čtenář jednoduše vcítí a snad i někdy ztotožní s každé z postav.
Kniha se mi četla lehce, ale komplikované vztahy a nálady na mě dopadli dost depresivně a vždy jsem se utěšovala, že u nás takové vztahy nejsou a nikdy nebudou. Na druhou stranu práce s jazykem je v knize vážně krásná a vůbec se nedivím, že autorka vlastní již několik ocenění za svou spisovatelskou činnost. Takže doporučuji všem, co se nebojí prózy obsahující komplikovanější rodinné vztahy a ostřejší výměny názorů.:)



Přečteno

3. května 2015 v 16:39 | Matla |  Přečteno
Blog se jmenuje odvařeno/ odvaření, ale na druhou stranu poslední dobou čtu hrozně moc knížek (díky dlouhým cestám do práce) a ráda si čtu diskuze o nich, atak jsem se rozhodla, že navíc k rubrice odvařeno přidám přečteno, kde napíšu své osobní názory na knihy a autory, které jsem přečetla. Navíc se ráda dozvím, co byste mi doporučili, co rádi čtete vy, jestli sem někdo někdy zavítá:) Takže- před deseti minutami jsem dočetla další dílo, tak vzhůru ke sepsání:)

Dámská jízda

2. května 2015 v 19:31 | Matla |  Jen tak
Zase volno, zase výlet! Tentokrát celá dámská populace naší rodiny vyrazila na víkend. A že nás není málo (4 sestry a maminka)! Vyrazily jsme si do Kladenských lesů, aby jsme to neměly daleko od dětí, manželů a přítelů a byly jsme zvědavé, jak to všechno dopadne po tolika letech odloučení. Jestli se na všem shodneme, navzájem se nesežereme a ještě jestli si to užijeme? Užily a nesežraly. Výletovaly jsme do krásného letního sídla pana prezidenta, užily si krásné počasí, park, přírodu i nějaké to kuchařské umění.
Na restaurace jsme měly myslím ve smůle štěstí. Po procházce Lánským parkem a okruhem k Lánské oboře nám vyhládlo a vyrazily jsme do nejbližší restaurace v Lánech. Tam nás ale z důvodu svatby odmítli a doporučili nám vedlejší vesnici, kde také vaří a prý dobře.
Mňam! Čekaly jsme dlouho, ale jídlo vynikající, krásné prostředí a klid. Vašírovský dvůr vřele doporučuji, ale nedávejte si tam kávu. Jako espresso lungo nám milá servírka přinesla ředěnou kávu v barvě čaje ve vysoké skleničce a espresso, myšleno počeštěle piccolo, bylo esspreso lungo spíš slabší než silnější.:) Ale jinak skvělé a už se těším, jak si tam uděláme výlet s manželem!:)
Druhý skvělý kulinářský zážitek jsme měly v Kladně, kde jsme po obědě vyrazily do místní cukrárny kousek od centrální ulice T.G. Masaryka. Musím uznat- nejlepší cukrárna vůbec. Výborné palačinky, dorty, makronky, zmrzliny a hlavně domácí pralinky! Navíc vše za výborné ceny (alespoň po porovnání s Prahou). Trošku jsem zapátrala a zjistila jsem, že Cukrárna Venezia není v Kladně tak úplně nová a že pan majitel se vyučil od samotného italského mistra pana Donatta. Ochutnaly jsme společnými silami několik kousků z jejich výroby a odvezli si nadílku v podobě pralinek s sebou. Manžel prohlásil, že takhle dobrou čokoládu/pralinky nikdy neměl. (A to je myslím poměrně náročný milovník čokolády). Více infa o cukrárně snů zde.

Utrpení v práci

2. května 2015 v 15:56 | Matla |  Jen tak
Krásný sobotní den, venku teplo, slunko, lidi mají volno! A tráví ho v obchodních centrech a já s nimi. Já tedy samozřejmě volno nemám, jinak by mě sem dneska nikdo nedostal. Proč sem ty lidi chodí? Proč nejdou s dětmi ven, proč se raději posadí na lavičku k fontáně před vchody obchodů, se slunečními brýlemi na očích? Maminka s kočárkem - "Ten je krásnej, jak je starý?" "Dnes má 6 týdnů, jeho první výlet mezi lidi..." mezi lidi do obchodního centra...
"Dobrý den, mohu Vám nějak pomoci?" "Ne, já se jen dívám, potřebuji jen zabít čas..." Dnešní již padesátá pátá odpoveď a nic z toho. Věděli jste, že většina obchodů v obchodních centrech má u vchodu takové malé krabičky, které počítají denní vstupy, atak když lidé zabíjejí čas, zaměstnanci si trhají vlasy a očekávají stížnosti vedení...
Konec vzdychání. Uvařit kafe v kávovaru, co jsme dostali ke svatbě, ale v práci je prostě potřebnější a dát si ten nejlepší dezert, co se dá tady sehnat - Tchibo a jeho čokoládovo-cheescakový muffin.


Ale stejně se už těším domů, kde manžel kouká na hokej, vaří a posílá mi fota až se mi sbíhají sliny... A já mám chodit na oběd do fastfoodu a kika restaurant? Achjo.
Manželovo tvoření a vzpomínka na Řecko..

Mnam! Doufám, že něco zbude!:)

Vzpomínka na Velikonoce

2. května 2015 v 11:32 | Matla |  Odvařeno
Největší křesťanský svátek v roce, začátek jara, velikonoční zvyky, volno. A já v práci. Na velký pátek si napracovat hodinu předem a ujet autem, abych stihla večerní kostel. O víkendu přes den koupit čokoládu, v noci narychlo barvit vajíčka, péct do půlnoci oříškového beránka a konečně - volné pondělí a velké plány s jehněčím!


Jehněčí maso jsem ještě nikdy nepekla. Bála jsem se, jak na to, navíc kde a kdy ho sehnat. Nemám ráda ovčí sýry, nebude to s jehněčím masem to samé? A kdy jindy to vyzkoušet, když ne o Velikonocích - kdy je jehněčí nejchutnější, dá se nejsnadněji sehnat a hlavně je tématické k velikonočním křesťanským svátkům a vlastně i židovským - připomenutí vyvedení Izraelského lidu z Egyptského zajetí. Takže konec spekulací a zde jsou fota a postup z odvařeného receptu.



S chutí do toho a rychle od toho!

1. května 2015 v 17:12 | Matla |  Jen tak
Tak, to to nastalo rychle! Nejdříve nastalo váhání - založit blog? Jít opět do toho? Zavzpomínat na doby, kdy mi bylo patnáct a začít něco sepisovat, vkládat, tvořit pro sebe možná i pro ostatní? Odhodlání, čin a nakonec otupění a odložení stranou. Váhavé vaření, fotografování, má to smysl, bude to k něčemu? Neochota projít si paměť fotoaparátu, má to smysl vkládat i po měsíci od navaření? Čas v práci, jarní únava a otupělost. Pročítání si depresivních blogů. Rozhodnutí. Neodkládat a sepsat! Vždyť už mám Odvařeno! Vzpomínka na velikonoce již brzy.